Ikona charity - ruka se srdcem

Dobroskutek

Potraviny. Lidé v nouzi.

Pomáhejte jediným kliknutím

těm, kteří to potřebují nejvíce

„Milí zákazníci,
motto Košíku zní: „jednoduše pro všechny.“ To znamená i pro ty, kteří prochází těžkou životní situací: maminky samoživitelky, osamělé seniory nebo rodiny zasažené vážnou nemocí. Proto jsme navázali spolupráci s Kontem Bariéry a Českou federací potravinových bank. Zvlášť v dnešní složité době dělají tyto organizace obří kus práce a my přinášíme snadný způsob, jak jim můžete přispět i vy.
Představujeme nové Dobroskutky: charitativní příspěvky, které si jediným kliknutím přidáte k nákupu. My z nich nemáme žádný zisk, 100 % hodnoty jde na potraviny pro potřebné – snadno, jednoduše a bez zdržení. Vzpomeňte si příště u nakupování na Dobroskutky a vložte si do košíku důkaz toho, že máte srdce ze zlata. Mockrát děkuji, že s námi pomáháte.”

Tomáš Jeřábek, CEO Košík.cz

Tomáš Jeřábek
CEO Košík.cz

Komu společně pomáháme

Konto Bariéry

Nejstarší veřejná sbírka v Česku, která pomáhá postiženým vrátit se zpátky do normálního života. Přispívá na rehabilitační a kompenzační pomůcky, bezbariérové úpravy, přestavby automobilů, ale i na vzdělávání, pracovní uplatnění a další aktivity.

Potravinové banky

Organizace, které shromažďují potraviny a distribuují je charitativním a dobročinným organizacím. Od nich se jídlo dostává tam, kde je potřeba nejvíce – k dětem, seniorům, samoživitelkám, hendikepovaným a lidem bez domova nebo v jiné nouzi.

Každý dobroskutek znamená rozdíl
mezi prázdným a plným talířem

Jak to funguje?

Konto Bariéry:
finanční dar

Nákupní koš

Koupí přispějete potřebným z Konta Bariéry a získáte dobrý pocit.

Peníze

Plnou cenu Dobroskutku věnujeme na dobročinné účely

Hotovost

Koncem každého měsíce peníze rozdělíme potřebným formou kreditů

Nákupní taška

Ti si za vybrané kredity mohou zaplatit nákupy zdarma až domů na Košík.cz

Potravinové banky:
finanční dar

Nákupní koš

Koupí přispějete do potravinových bank a získáte dobrý pocit

Nákupní taška

Za plnou cenu Dobroskutku nakoupíme potraviny

Auto

Potraviny převezeme do centrálního skladu, odkud zamíří do potravinových bank

Osoba

Potraviny v těchto bankách rozdělí mezi ty, kteří je potřebují nejvíce

Konto Bariéry

Neexistuje dobročinná sbírka, která by v Česku fungovala déle. Konto Bariéry pomáhá hendikepovaným k návratu do každodenního života už od roku 1992. Pravidelně uveřejňuje příběhy konkrétních lidí, kterým pomáhá, takže vždy přesně víte, kam váš dar bude směrovat.

Komu společně pomáháme?

Petr, (8)
Petr, (8)

Péťa byl od narození silný, zdravý kluk, který dělal první samostatné krůčky v 8 měsících a v roce už běhal za kopačákem s tátou po zahradě. V roce 2015 cestou z dovolené měl s oběma rodiči těžkou dopravní nehodu. Táta na místě zemřel, Péťa s mámou byli přepraveni vrtulníky do nemocnic. Po roce zotavování v nemocnici se s mámou vrátili konečně domů. Péťa hýbe částečně pouze pravou rukou, dýchá pomocí tracheostomie. Rehabilitace jsou nyní alfou a omegou jeho života. Je to ale stále veselý kluk, který každý den bojuje o to být co nejvíce samostatný.
„Osud nám toho zkrátka naložil až až, ale my se vzdávat jen tak nehodláme a děkujeme všem, kteří nám pomáhají,“ říká Péťova maminka.

David, (19)
David, (19)

David se narodil předčasně, ve 30. týdnu těhotenství. Bohužel nezůstal bez závažných zdravotních problémů a pohybuje se s pomocí invalidního vozíku. Ke každodenním činnostem potřebuje dopomoc druhé osoby. I přes všechny životní komplikace a překážky zůstává pozitivně naladěný. V současnosti studuje v Jedličkově ústavu, kam denně dojíždí. I přes velkou vzdálenost a dojíždění, je ve škole hodně spokojený. David se snaží být velmi aktivní. Jakýkoliv nový impuls ho velmi obohacuje. Rád sportuje, hraje Boccu, zkouší nové zážitky. Snaží se vyrovnat svým vrstevníkům a užívat život plnými doušky, samozřejmě v rámci možností... David je mladý muž, který to v životě nemá vůbec jednoduché, ale celá rodina se snaží, aby žil plnohodnotný a šťastný život.

Jakub, (22)
Jakub, (22)

Navzdory těžké spastické kvadruparéze a epilepsii žije s mámou v rámci možností pestrý život. Milují pohyb na čerstvém vzduchu, přírodu, hudbu, umění. Hudba a umění jsou i společným komunikačním mostem pro Jakuba, který je nemluvící. Jakub zažil stanování i folkový festival, jízdu kanoí po řece a nejradši má společnou rychlou jízdu s mámou na speciálním kole. Výrazným rysem Jakuba je mimořádná vnímavost vůči druhým lidem, přátelskost, a velkorysost. Jakub využívá služeb osobní asistence, kde si díky svojí optimistické povaze našel i pár věrných kamarádů.

David, (36)
David, (36)

David má těžkou formu dětské mozkové obrny, postižené má všechny čtyři končetiny. Nemůže artikulovaně mluvit, trpí epilepsií a je zcela závislý na nepřetržité pomoci rodiny a osobních asistentů. Má rád výlety s asistentkami po Praze i delší výlety, ty si velmi užívá a natáčí si z nich videa. David je velmi společenský a zajímají ho informační technologie, především síťová propojování a cloudy. Náklady na péči o Davida jsou vysoké, možnost využít kredity na nákup a donáška až do domu jeho rodině velice ulehčí složitou situaci.

Katka, (23)
Katka, (23)

Po onemocnění dětskou mozkovou obrnou jsem odkázána na elektrický vozík. Mým snem je být co nejvíce soběstačná a nezávislá na pomoci ostatních. Proto jsem podstoupila řadu operací nohou a páteře, díky nimž mohu trochu lépe zvládat svou sebeobsluhu a každodenní činnosti. Závodně hraji bocciu (hra podobná pétanque), jsem v české reprezentaci a v ligové soutěži hraju za Sportovní klub Jedličkova ústavu. Díky svému aktivnímu životu potřebuji pomoc od asistentů a druhých lidí při běžných činnostech a koníčcích (14 až 15 hodin denně). Bez asistence bych nebyla schopna tyto činnosti vůbec vykonávat a nemohla bych tak žít v rámci svých možností normálním a kvalitním životem.

Veronika (9)
Veronika (9)

Jmenuji se Veronika, je mi 9 let. Narodila jsem se s genetickou epilepsií. Vlivem epilepsie nemluvím, učím se ale znakovou řeč a další alternativní komunikaci. Od 5 let mi byla zavedena sonda do žaludku pro hlavní příjem stravy a tekutin. Potýkám se s mnoha dalšími zdravotními problémy (ADHD, porucha růstu a jiné). Přes všechny peripetie jsem usměvavá holka, která chce bojovat za lepší start do života.

Šimon, (13)
Šimon, (13)

Šimon je 13letý kluk, kterému byla po narození diagnostikována dětská mozková obrna, konkrétně ve formě spastické kvadruparézy, což ho odkazuje na vozík a na plnou pomoc svého okolí. V podstatě od narození rehabilitujeme a hledáme nové cesty, které by jeho stav zlepšily a umožnily mu dosáhnout v životě samostatnosti.  Šimon je velmi zvídavý, veselý kluk s vysoce vyvinutou empatií. V současné době navštěvuje 6. třídu ZŠ. Je zaintegrován do klasické základní školy, kterou zvládá za pomoci svého asistenta. Má rád sporty, jak ty pasivní, je velký fanda fotbalu a hokeje, tak ty aktivní, i když ty si může užívat pouze v omezené formě. Ve volném čase rád jezdí na speciálně upravené tříkolce Loped a má slíbeno, že pokud bude hodně trénovat, dostane stabilnější tříkolku s elektropodporou, na které bude stačit i svému mladšímu šestiletému bratrovi. V zimě moc rád jezdí na monoski a několikrát do roka na hipoterapii, kde se současně učí koně ovládat z vozíku. Šimon je velký bojovník a věří, že když bude poctivě cvičit, tak jednou bude chodit.

Kateřina, (37)
Kateřina, (37)

Hlásí se o slovo Kačka, odmalička jsem tělesně postižená. I když mamce po porodu doktoři říkali, že nebudu mít normální život, protože nebudu ničeho schopná, mýlili se. Vyrostla ze mě normální žena, která má základku a dvě dokončené střední školy. Po škole jsem se rozhodla bydlet sama, protože je bohudík možnost využívat asistenty, kteří mi denně chodí pomáhat s běžnými činnostmi (hygiena, úklid, nákup, doprovod k lékařům atd.)  Díky asistentům si připadám jako člověk, který funguje v naší společnosti rovnocenně s běžnými lidmi. Když má člověk s postižením asistenty nebo lidi kolem sebe, kteří pomáhají, tak může dělat cokoli a dostat se kamkoli. Ráda chodím do společnosti, divadla a všude tam, kam chodí běžní lidé se zájmy a sny. Věnovala jsem se také sportu, boccie, jachtingu, florbalu (na elektrickém vozíku) a divadelnímu kroužku, protože se stále potřebuji setkávat s novými příjemnými lidmi.

Potravinové banky

Celkem jich máme v Česku 15 a jejich hlavním úkolem je zajišťovat základní potraviny a hygienické potřeby tam, kde jsou nejvíce potřeba. Mezi klienty patří například rodiče samoživitelé, děti, senioři, lidé bez domova, ale také ti, které potkala jiná krizová událost, jako je třeba povodeň.

Pomáhejte na Košíku celý rok

Věděli jste, že samy potravinové banky jídlo kupovat nesmí? Jsou 100% odkázány na příspěvky dárců. Přitom v roce 2020 kvůli pandemii množství darů výrazně kleslo a stoupl počet lidí v nouzi. Proto jsme se jako 1. e-shop v Česku zapojili do sbírky celoročně. Pomáhejte s Dobroskutky pravidelně po celý rok.

Sklad 1
Sklad 2

Komu společně pomáháme?

Kateřina, (26)

Paní Kateřina měla byt i práci. Žila si svůj šťastný a klidný život, pracovala jako prodavačka. Když s přítelem otěhotněla, měla velkou radost a těšila se na miminko.
Přítel ji brzy po porodu malé Evičky opustil a ona zůstala sama bez bydlení a potřebných prostředků. Přítel ji finančně nepomáhal a brzy ji vypověděli z pronajatého bytu. O pomoc si požádala v místní poradně spravované Charitou. Pomohli jí sehnat levné ubytování, kde může být i se svou holčičkou. Paní Kateřina má smysl pro pořádek, v jejím pokoji je vždy mimořádně uklizeno a přála by si, aby její holčička byla vždy jako ze škatulky. S veselou myslí doufá, že dokud budou obě zdravé, vše se zase v lepší obrátí. Její dcerka a touha vytvořit jí domov je pro Kateřinu to nejdůležitější a dodává jí sílu, ve chvílích, kdy má pocit, že je na vše sama.
Pravidelně si dochází do poradny pro potraviny poskytované Potravinovou bankou. Za peníze, které díky tomu ušetří, může Evičce nakoupit vše potřebné, pleny, hygienické potřeby a oblečení. Jakmile bude moci Evička nastoupit do jeslí, paní Kateřina má již domluveno zaměstnání na částečný úvazek a těší se, že si spolu budou moci vytvořit hezký a klidný domov.

František, (74)

Ve stáří jsem se rozhodl, že se naučím péct. Bohužel mně můj důchod ne vždy stačí na pokrytí všech životních nákladů. Díky Potravinové bance, která mi tu a tam poskytne potraviny, které jsou i vhodné na pečení se mi daří mé předsevzetí plnit. Z původně zamýšleného koníčka, který by mě vyplnil denní čas se nakonec stala společenská událost, protože k tomu vždy sezvu i ostatní obyvatele domova důchodců. Jednou měsíčně pořádáme i soutěž v pečení, kdy probíhá ochutnávka a výměna receptů. Jsem rád, že můžu svůj čas využít smysluplně.

Marta, (32)

Jsem samoživitelka se dvěma dětmi, od loňského léta jsem byla na neschopence a následně mi byl přiznán invalidní důchod III. stupně. Bohužel dosud nebylo rozhodnuto o výši důchodu, jsem tedy od poloviny srpna úplně bez příjmů. Bydlíme v domečku, něco málo se mi podařilo vypěstovat, snažila jsem se být alespoň trochu v tomto soběstačná, bohužel vzhledem k zdravotnímu omezení jsou mé možnosti jen malé. Můžete mi tedy, prosím, pomoci a poradit? Nepotřebuji mnoho, stačilo by pár základních potravin. Alespoň, než mi vypočítají důchod a pošlou ho snad zpětně od toho srpna. Pak už to zase nějak zvládneme. Napsala paní Marta do Potravinové banky, kde ji vyšli vstříc a mohli pomoci díky zásobám z loňské sbírky. Zásoby se ovšem tenčí.

Patrik, (57)

Pan Patrik je z Moravy a celý život pracoval v Brně jako projektant. Práce ho bavila a když nesledoval novinky v oboru, po večerech se v práci tajně přeškoloval z rýsování u prkna na kreslicí software. Strojírenské firmy ale začaly krachovat a Patrik musel častěji a s delšími přestávkami hledat nové zaměstnání. Poslední a nejdelší pauza od práce už trvá tři a půl roku a bez pravidelného příjmu není možné udržet si ani bydlení.
Teď pan Patrik už půldruhého roku dochází do nízkoprahového denního centra, které provozuje Armáda spásy. Patrik nikdy nepil alkohol, nekouřil a nebral drogy a svoje myšlenky formuluje spisovnou češtinou. Na ubytovně oceňuje zázemí, které mu pomáhá udržet si fyzickou a psychickou kondici a snažit se začlenit do běžného života. Hledá zaměstnání, chodí do knihovny na internet a minulý týden si zajel na burzu práce. „Chtěl bych si najít bydlení a stát se normálním člověkem,“ popisuje svoje plány pan Patrik: „chtěl bych, aby o mě byl zájem.“ Až se mu podaří najít práci a bydlení, koupí si kolo a vyrazí na výlety za město.
Do Centra sociálních služeb Josefa Korbela dodává Potravinová banka trvanlivé potraviny a denně čerstvé pečivo, ovoce a zeleninu.

Markéta, (39)

Paní Markéta žila se svým manželem, který pracuje jako stavební dělník. Společně mají čtyři děti. Když se jim narodil postižený Davídek a Markéta musela zůstat doma, život se jim velmi zkomplikovat. Manžel si postupně půjčoval více a více peněz, aby s rodinou vyšli a měli na potřebné jídlo a oblečení.
Její manžel jako každý táta, nikdy nechtěl, aby jeho děti měly nedostatek. Péče o postiženého Davídka zabírá stále více času a stojí stále více peněz. Markéta, která pracovala jako dělnice, po nějakém čase již nemohla dělat ani práci z domu a musela všechen svůj čas věnovat péči o Davídka a ostatní děti.
Manžel si půjčil nejprve od rodiny, pak od svých „kamarádů“ a nakonec i od banky. Dostal se do tzv. „dluhové pasti“, kdy už nestíhal splácet jeden dluh druhým. Doma byl nevrlý, dostával se do sporů se svou ženou i dětmi.
Na doporučení navštívili dluhovou poradnu, následovala celá řada poradenských sezení, které měli rodině v komplikované situaci pomoci. V této době začali přijímat i potraviny z Potravinové banky, o které požádal Markétin manžel. Za krátko zjistili, že pokud peníze, za něž nemusí nakupovat uspoří, mohou z nich částečně hradit dluhy. Markétě pak sociální pracovními poradili s denním stacionářem pro Davídka a i ona se mohla vrátit na částečný úvazek do práce.
Příběh nemá tak šťastný konec, Markéta a její manžel se rozešli, nyní žijí každý samostatně. Markéta nadále dochází pro potraviny z Potravinové banky, které jí pomáhají uživit jejích pět dětí včetně postiženého Davídka. Nemá na sebe vázány žádné dluhy a své děti vychovává v dohodě se svým mužem. Petr žije sám a postupně uplácí dluhy, které převzal ze svého manželství. Potravinovou pomoc přenechal své rodině.

Renata

Paní Renata musela brzy odejít od rodičů a postavit se na vlastní nohy. Pracovala jako tkadlena a když zaměstnavatel zkrachoval, skončila nakonec s rodinou na ubytovně. Se čtyřmi dětmi je ale shánění ubytování těžké: „Někde vám řeknou, že berou radši lidi se psem, než s dětmi.“
Renata procestovala několik azylových domů v celém kraji, nejspokojenější je ale v Domově svaté Markéty pro matky s dětmi v tísni v Brně na Staňkově ulici. Je ráda, že se zde její děti každý den naučí nové věci a pracovnice Domova jí pomáhají s žádostmi o přidělení obecního bytu. Ze všeho nejvíc by si přála najít stabilní bydlení a tím i dobré vzdělání pro svoje živé a veselé děti.

Pokud využíváte funkci personalizace, upravíme zasílané nabídky tak, aby pro vás byly vždy zajímavé. Zohledníme na jaké zboží se u nás díváte (i když se nepřihlásíte), co nakupujete, jaké naše e-maily vás zaujmou a údaje, které z toho odvodíme. Personalizaci můžete samozřejmě kdykoliv (i před registrací) vypnout v sekci Nastavení soukromí .

Nebo